na Blog.cz

Na úspěšnost konečného vyústění jednotlivých studií má zřejmý vliv předchozí zkušenost hrdiny. Na základě našich zjištění můžeme konstatovat, že v pohádkách a na druhé straně v baladách se setkáváme na jejich začátku s různě "silným" vědomím hrdiny dané předchozí zkušeností a vývojem. Zatímco v sledovaných pohádkách oba dva hrdinové, jak "moudrý" král Miroslav, tak i kralevic, který musel projít dlouhou cestou, aby si osvojil vlastnosti a schopnosti představované Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým, odpovídají stupni vědomí, které je připraveno podstoupit nelehkou životní zkoušku - osvobodit svoji duši, v baladách je Toman ještě spíše jinochem než dospělým mužem a i ve Vodníkovi jsou zřejmé narážky na dívčinu nezkušenost (ráno, raníčko; lávka, mladičká dívčina). V případě Dykovy prózy Krysař bychom se v posuzování tohoto kritéria pohybovali přibližně v půli cesty mezi pohádkou a baladou. Krysař již má cosi za sebou "Prošel mnohými městy, jsa nespoután", z čehož můžeme vysuzovat na dosavadní úspěšnost jeho vývoje, což je stvrzeno i jeho mimořádnými schopnostmi - pomocí píšťaly dokáže vyhnat krysy z města ven. Zdá se, že Krysařova minulost je spojena spíše s přístupem z té "světlé", možno říci pohádkové strany, zatímco skutečnost, že hlavní hrdina podléhá svým rozjitřeným emocím, v důsledku čehož zneužívá moci své píšťaly a všichni společně s ním s výjimkou Seppa končí na dně propasti, by v lecčems připomínalo osud "baladického" Tomana. Na základě výše uvedeného se tak můžeme pokusit o určité shrnutí, kdy, jak se zdá, je předchozí zkušenost, pro úspěšné završení, podmínkou nutnou nikoli však dostačující.

Při srovnání dalšího zajímavého prvku - komunikace, zjišťujeme, že i v tomto případě je mezi pohádkami a baladami podstatný rozdíl. Zatímco shodným prvkem obou balad je komunikace s druhým pohlavím prostřednictvím jiné osoby - v Tomanovi je prostředníkem sestra jeho milé, ve Vodníkovi mluví za dceru její matka, v pohádkách, zvláště pak v Pyšné princezně, je evidentní postupné zlepšování komunikace - k prvnímu kontaktu Miroslava a Krasomily dochází prostřednictvím obrazu, pak spolu mluví "přes plot" a poté se Miroslav coby zahradník "přibližuje" k princezně prostřednictvím zpívající květiny a společné hry na loutnu. Od jisté chvíle může Miroslav oslovovat princeznu dokonce jménem - Krasomilo. V pohádce Dlouhý, Široký a Bystrozraký bychom mohli spatřovat symbol postupného zmenšování bariéry mezi kralevicem a zakletou královnou (vědomím a nevědomím) ve třech postupně praskajících obručích.

Dalším z motivů, který jme našli opakovaně, je zřeknutí se či ztráta dosavadní identity spojená se sestupem z dosavadní společenské úrovně. V Pyšné princezně si král Miroslav bere ševcovy šaty a stává se zahradníkem, princezna si obléká prosté šaty chůvy. Podobný motiv je i v Krysařovi, avšak s tím rozdílem, že si je zde sice hlavní hrdina ztráty své identity vědom, když říká: "Jsem nikdo." Ale zároveň ze slov: "Jsem hůř než nikdo. Jsem krysař," můžeme usuzovat na to, že se jedná o cosi, co se ho citově dotýká. Pokud ke ztrátě identity nedochází dobrovolně, hrdina bývá často v pohádkách na nižší úroveň "degradován" - v Mrazíkovi se pyšný Ivan stává nedobrovolně medvědem. V baladách jako by tento motiv nevystupoval, což je způsobeno patrně tím, že identita mladičkých hrdinů odpovídající Personě dosud nebyla dostatečně vytvořena, společenské postavení nebylo ještě vybudováno.

Opakovaně se též setkáváme s motivem nechtěné či předčasné svatby. Tento motiv se objevuje v obou baladách, i když v případě Tomana mladík přihlíží "pouhému" zasnoubení své milé. Naproti tomu pohádky obvykle svatbou končí, tak jako i v námi sledovaných případech - pohádkách Pyšná princezna a Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Svatba (hieros gamos) - je tedy něco, co si musí hrdina po dostatečném prověření "zasloužit". Podobný motiv předčasné či nechtěné svatby nacházíme ovšem i v pohádce Tři zlaté vlasy děda Vševěda, kde se Plaváček v rozporu s vůlí krále žení s jeho dcerou. I zde si však musí tuto předčasnou výsadu dodatečně odpracovat - splnit nelehký úkol a přinést tři vlasy děda Vševěda.

Není bez zajímavosti povšimnout si též způsobu, kterým jsou oba dva světy - vědomí a nevědomí, odděleny. Tak např. v pohádce Pyšná princezna je velmi zřetelné horizontální rozdělení v podobě hranic mezi Miroslavovým a Půlnočním královstvím. Naopak vertikální rozdělení by bylo asi nejlépe patrné ve Vodníkovi - svět nahoře a dole, pod hladinou.V pohádce Dlouhý, Široký a Bystrozraký bychom se setkali jak s motivem horizontálního rozdělení - svět na železném hradě a vně - před bránou, ale střetáváme se zde i s motivem vertikality - královna je uvězněna na vysoké věži, poté - třetí noc - je královna proměněna černokněžníkem v prsten, který je hluboko na dně moře. Také v Krysařovi bychom viděli kombinaci obou prvků. Město a svět mimo město by odpovídal - horizontalitě, motiv propasti zase aspektu vertikálnímu. Horizontalita jako by s sebou přinášela lehkost, povznášející a spíše durovou tóninu, naproti tomu vertikální dělení vnáší jistý prvek dramatičnosti odpovídající tónině mollové.

K rozuzlení dějové zápletky dochází vždy na prahu, jež je symbolizován ve Vodníkovi i Tomanovi a lesní panně svítáním, v baladě Vodník rovněž pak prahem u dveří, který zůstane pro dítě nepřekonatelným, v baladě o Tomanovi pak

též výjezdem koně z lesa bez jezdce a návratem koně k Tomanově sestře. V Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém je práh opět znázorněn svítáním a současně prahem, na kterém stál tentokrát černokněžník. Proto bylo nutné rozbít okno a práh tak překročit z druhé strany. V Pyšné princezně je pak opětovné překročení prahu symbolizováno přejezdem hranice Miroslava a Krasomily, kterou překonávají společně na jednom koni. V Krysaři představuje tento okamžik Seppovo uvědomění si představující znovunabytí vědomí, že existuje kdosi potřebnější než je on sám - dítě, které pláče a chce pít, a proto se společně vydají hledat matku, která by dala napít cizímu hladovému dítěti.

Pokud bychom se na základě našich dosavadních výzkumných zkušeností měli pokusit o maximální stupeň zobecnění, pak by se patrně úspěšně dalo využít schéma tzv. hrdinského mýtu, které je aplikovatelné na všechny námi zkoumané studie. Hrdinovo mytologické dobrodružství se ubírá obvyklou dráhou, jež opisuje vzorec představovaný přechodovými rituály: odloučení - iniciace - návrat.

Každý hrdinský mýtus začíná obdobně - na jeho začátku je hrdina pohlcen nevědomím (např. Jonášovo pohlcení velrybou) a dochází k definitivnímu překročení prahu. To se odehrává na západě. Hrdina se noří do hloubek, kde překonává temný a neznámý odpor, ožívají zde dávno ztracené a zapomenuté síly, jež je třeba použít pro přeměnu světa. Při pobytu na "druhé straně" je ohrožován řadou nebezpečenství. Musí zde obstát v celé řadě nelehkých zkoušek. Ku pomoci jsou hrdinovi rady, dary a tajní pomocníci či rádci, které potkal před vstupem do neznámých končin. Hrdinský mýtus končí vystoupením nebo vyvržením na nový břeh. Nezřídka přitom hrdina zachrání a osvobodí všechny ty, kteří byli pohlceni před ním. Tento motiv má řadu variant. Základní vzor je pravděpodobně inspirován noční cestou slunce. Tak jako se sluneční hrdina noří do moře, tak se libido noří do nevědomí - noci, spánku, snů, aby se se svítáním znovuzrodilo ve vědomí.

Západ Východ

práh pohlcení ←--------------------------------→ vynoření
cesta hrdiny -------→